Pohřbeni zaživa
Pohřbeni zaživa
Lidé bývali dříve pohřbeni zaživa mnohem častěji, než je všeobecně známo. Aby se tomu zabránilo, byly vynalezeny různé nástroje umožňující takovým obětem dovolat se pomoci. Jeden z nich tvořila trubička s balonkem spočívajícím na hrudi pohřbeného. Jakýkoliv pohyb těla balonek vychýlil, což se projevilo na povrchu země. Na základě toho potom měla být rakev ihned otevřena, aby do ní pronikl vzduch a světlo a zdánlivě mrtvý tak byl zachráněn.
Na počátku 19. století byly v New Yorku šance na pohřbení zaživa tak vysoké, že na každých 200 pochovaných těl připadal jeden živý. V té době bylo vydáno nařízení, že rakev s nebožtíkem musí ležet s nadzvednutým víken na zemi osm dní. Ke končetinám mrtvých těl v rakvích bývaly také uvazovány šňůrky spojené se zvonkem na povrchu, takže při sebemenším pohybu zazněl signál. Z 1 200 takto pochovaných bylo šest lidí navráceno do života.
Komentáře
Přehled komentářů
Opravdu dobrý nápad a opravdu zajímavé počtení.
Jen mě napadlo - že by nějaký ten člověk mohl být v rakvi pohřbený s tím zvonečkem. Probral by se a začal by zvonit a ty nahoře: ,,To už je poledne? Jdeme na oběd." A ten dole by zvonil dál :D
Re: :)
(Charibeja, 24. 10. 2011 13:21)No spíš je to docela děsivý, když si vezmeš, kolik lidí takhle zemřelo, jen proto že medicína v té době ještě nebyla na takové úrovni jako dnes.. :(
:)
(Lili, 24. 10. 2011 11:57)