Žízeň
Žízeň
Další noc kdy z hrobu vstávám,
další noc kdy oběť vyhledávám
a je stále horší utišit svou žízeň,
jež přináší mi věčnou trýzeň.
Hledat kořist je stále těžší
a má žízeň je den ode dne větší,
skrývám se v nočních tmách,
jsem tichý a rychlý vrah.
Upírem jsem už dlouhé roky,
i dnes sledoval jsem lidské kroky,
však potkal jsem tebe a mám zvláštní pocit,
něco se pohnulo v mém dávno mrtvém srdci.
Na tebe se úplně jinak dívám
a za to co jsem sám sebe proklínám,
i ty jsi na mě hleděla s touhou,
trvalo to však jen chvíli pouhou.
Nemohu bojovat sám se sebou,
stále táhne mě to za tebou,
vše co chci je z tebe pít,
tvůj život na rtech ucítit.
To čím jsem, bohužel nezměním,
na duši mi padá splín,
víš, že jsi pro mě důležitá byla,
má žízeň však nakonec zvítězila..
Komentáře
Přehled komentářů
Úzasný, dokonalý námět. Hrozně se mi to líbilo a to zakončení je skvělé. Už se mi přejídají všechny ty uslazený "tak kdy mě proměníš na upíra, aby jsme mohli být stejní :)" - takhle jak jsi to napsala ty je to pravá upíří romantika s obtížemi a přímo hmatatelnou temnotou.
Jen rýmy byly tentokrát trochu slabší. Jo a věta "a za to jsem sám sebe proklínám" byla takhle napsaná schválně? Nikdy jsem u tebe dosud neviděla podobné umělecké složení věty, tak mě to zaskočilo.
Re: :)
(Charibeja, 30. 9. 2011 11:29)Děkuji. Patří tam: Za to co jsem, sám sebe proklínám, ani jsme si nevšimla, že mi vypadlo jedno slovíčko :D
:)
(Lili1908, 29. 9. 2011 16:44)