Poutník
Poutník
Noc zastřela svět svým černým hávem
a závan nebezpečí vznáší se nad krajem,
osamělého poutníka zavedla cesta
do tichého klidného města.
Však není to ledajaký host,
čiší z něj zlo a ukrutnost,
smrt kráčí v jeho šlépějích
kdo spatří ho, toho přejde smích.
Běda tomu kdo mu cestu zkříží,
už k první chalupě se blíží,
bledou tvář černá kápě halí,
pověstem o něm mnozí se smáli.
Však není výplodem něčí mysli,
obyvatelé to už brzy zjistí,
poutník už dlouhý čas hladoví,
dnes se však nasytí lidskou krví.